Valná většina právních systémů se snaží omezit do maximální možné míry možnost využití offshore a daňově zvýhodněných společností. Ve většině případů dochází k vymezení příjmů, které mají zdroj na území konkrétního státu, který je také oprávněn takové příjmy danit daní z příjmů.
Je tak třeba posoudit příslušnou součást legislativy v každém státě samostatně, nicméně zde přinášíme s ohledem na legislativu České republiky a Slovenské republiky demonstrativní výčet předmětů podnikání, kde není aplikace jakéhokoliv zahraničního prvku možná:
- Tuzemský maloobchod a velkoobchod (podnikatel nakupuje i prodává zboží v tuzemsku)
- Pronájem nemovitostí a související činnosti (správa, úklid, ostraha, apod.)
- Provádění staveb v tuzemsku (včetně příbuzných stavebně - montážních činnosti)
- Realitní činnost (zprostředkování pronájmu či prodeje nemovitostí) provozovaná v tuzemsku pouze pro tuzemské zákazníky
- Hostinská činnost (restaurace a pohostinství)
- Autoškola
- Většina řemeslných činností provozovaná v tuzemsku pro tuzemské klienty
- Poskytování služeb v tuzemsku založené na přefakturaci či zprostředkování pro jiný tuzemský subjekt (zprostředkování pojištění, investičních služeb, úvěrů, apod.)
Tento výčet oborů je pouze demonstrativní a nemusí automaticky znamenat, že pro jiný, zde neuvedený obor činnosti, je využití zahraničního prvku možné.